|  Stojíme před dílem,  já  a autor. Marcel řekl, že to máme  nechat na divákovi. Jeho zkušenost je jeho zkušenost. Co je mu do naší. Stopy na podlaze před  obrazem. Sem si stoupněte. Místo autora.
 Skončilo století umění,  začíná století pedagogiky.
 Magie. Mýtus. Otisk.  Realita. Vyjádření subjektu. Znak. Znak znaku.V tomto pořadí jsme docházeli  k uspokojení. Když nevíme dnes jak, vracíme se touto cestou zpátky.
 Pro sémantiky je  v tom spousta možností. Margittova dýmka.
 Foucaultovo okouzlení z ní.
 Kašlu na neznámé diváky,  kteří by se mi zjevili jako překvapující pochopení.
 Pochopit se musím sám.
 Vstříc několika přátelům,  pár známým. Nenápadná síť ve vesmíru.
 Neopakuje se vůbec nic.  Pokud se to tak jeví, je to pouze disciplinovaností vůči nadřazené struktuře.
 Básník Li-Po se prý jevil  božským, neuznával zákony, tvořil je sám.
 Když jsem byl malý, velmi  mě to pohoršovalo. Jak může někdo dělat nepořádek a ještě být uznáván.
 Měl jsem jedinou obavu,  abych neopakoval sám sebe, řekl Marcel.
 Jsme vyškoleni v objektovém  vnímání a v objektovém myšlení. Co slovo, to objekt, řeč jako nástroj na  uspořádání myšlenek plných objektů.
 Školen ve struktuře. Myšlenkami  Pražského lingvistickém kroužku a radami svého učitele Miroslava Lamače. Obrazy  struktur (nemáte-li patřičné obrazy, nemůžete si představit ani patřičnou skutečnost)  svého učitele Zdeňka Sýkory.
 Když jsem se vrátil na  universitu, identifikoval jsem se jako strukturalista. „To už jsi tedy pořádně  vzadu,“ řekla mi zasvěcená kolegyně, „dneska už jsme v poststrukturalismu“.
 Snažil jsem se prokousat  Barthesem, Derridou, Deleuzem, Lyotardem,  Foucaultem, Lacanem. Pořád mi to nedávalo žádný smysl. Jednoho dne jsem to  pochopil úplně vcelku. Strukturu pro ně nedefinoval Mukařovský, ale  Levi-Strauss.
 Ten odhalil strukturovanou  provázanost  pojmenování a příbuzenského  chápání v sociálních skupinách. Jednou poznáme všechny zákonitosti, podle  kterých se to děje, zřetelné jako pevná síť vybroušených ploch diamantu,  prohlásil,  tímto ještě po prsa zabořen  v universialismu.
 Neboť struktura bude  takto ukončená a zabroušená jedině po své smrti. To věděl již dávno před  Levi-Straussem Jan Mukařovský, když jednoduše vyjevil, že struktura je vzájemný  vztah jejích členů, dynamicky provázaný a historicky se proměňující. Kriteriem  strukturality je její existence, její životnost. Suma strukturality, objekt udržovaný  zevnitř v dějinné existenci.
 Slavní Francouzi na to  pak v opozici k Levi-Straussovi přicházeli postupně a po kouskách.  Vztažnost - differance Derrida, historičnost – diskurs Foucault, tok struktury  Deleuze, její substrukturnost Lacan.
 Svět jako struktura.
 Obraz struktury.
 Je třeba naučit se vnímat strukturně   také přímo skrze vlastní oči.
 Máte-li  tomu všemu rozumět, nedívejte se na obraz.
 Dívejte se na sebe, jak  se díváte na obraz.  Dívejte se na sebe,  jak se díváte na sebe, jak se díváte na obraz.   Snadno pak zjistíte, jak kde spatřit tu dýmku.
 To je vaše místo, místo autora.
 |